Aneta Kamenská se chystá na vysokou školu do Brna
Tanečnice Aneta Kamenská má před sebou jistě zářnou budoucnost. Nějaký ten rok byla ubytována v Domově mládeže Dittrichova, který si na výsost pochvaluje. Tanci se již sice naplno nevěnuje, ale prozradila, že by se ráda stala divadelní kritičkou. Nejen o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.
V době studia jsi byla ubytována na DM Dittrichova. Jak bys vše zhodnotila? Byla jsi zde spokojena?
Spokojená? Myslím, že spokojená je slabé slovo. Byl to nový domov. Moc ráda jsem se tam vracela, vlastně radši než do školy. První měsíc mého studia jsem bydlela na jiném internátu, a když jsem poprvé přišla na "Dittrichovku" myslela jsem, že sním. Útulně zařízené pokoje, poživatelné ba dokonce velmi chutné jídlo v jídelně, příjemné a chytré paní vychovatelky.
Měla si v rámci svého jistě nabitého tanečního programu nějaké výhody. Například nyní jsou na DM Lovosická ubytovány hráčky pražské Sparty, které kvůli tréninku měly možnost docházet na intr později. Dostalo se i tobě nějakých úlev?
Bylo jich podle mě hodně. Mezi jedny z výhod patřilo například to, že jsme měli prodloužené vycházky, protože většinou v době, kdy se ostatní holky vracely z nákupů po městě, my se vracely teprve ze školy, takže jsme nemusely každý den psát vycházku a paní vychovatelky věděly, že jsme ve škole.
Další velkou benevolencí byly vycházky v rámci představení a kulturních akcí. Vedení bylo velmi tolerantní vůči našim nočním příchodům ze školních akcí. A mě osobně se za celé 4 roky nestalo, že by mi nebyla vycházka povolena.
Byla jsi členem studentské rady. Jaké byly tvé povinnosti? Jak sis tuto funkci užila?
Cílem studentské rady je zlepšit komunikaci mezi studentkami a vedením. Není to zrovna nejjednodušší práce, protože už jen mezi členkami rady je to co člen to jiný názor, takže není možné vyhovět všem tak, aby byli všichni spokojeni. To je prostě nemožné. A proto členky studentské rady komunikují s holkami z jejich skupiny, aby pak mohly tlumočit jejich připomínky pochvaly a nespokojenosti a pomoci hledat řešení.
Moc mě to bavilo. Miluji ten pocit, když dělám něco co má smysl a bude to trvat déle než moje trvání na onom místě. Bohužel jsem ne vždy byla na schůzkách kvůli nabitému programu mojí školy.
Podle určitých informací se chystáš s tancem skončit. Jestli je to pravda, proč ses tak rozhodla?
Ani se tak nechystám, jako že jsem s ním momentálně skončila. Myslím, že po třinácti letech, co tančím, si musím na chvíli odpočinout, abych získala jistý nadhled, který mi v tuto chvíli chybí. Na světě jsou lidé, co jsou tanečníci, protože jim dobře funguje tělo a pak jsou lidé, kteří se už s tancem v duši narodili. Patřím do té druhé skupiny. Obě skupiny umí v podstatě to samé až na to, že když máte tanec v duši, nikdy ho doopravdy neopustíte, protože to jednoduše nejde... Je vaší součástí.
Čeho všeho si v rámci své taneční dráhy dosáhla? Co považuješ za největší úspěch?
Největší úspěch? To, že jsem ještě zdravá. Pro mě byla opravdová zkouška škola, kterou jsem teď dokončila. Abych byla upřímná, už jsem ani nevěřila, že to dokážu.
Mohli bychom se klidně bavit o různých medailích a oceněních, ale takhle já nefunguji. Věci, které dělám, většinou dělám, protože v nich vidím smysl, nebo pokračování růstu mého já, anebo to dělám pro lidi, kterých si vážím.
Tanec jsem nikdy nevnímala jako prostředek pro zkrášlení mně samotné, ale pro sdělení nebo zkrášlení společnosti = diváků.
Čeho jsem dosáhla? Dosáhla jsem toho, že na škole kde jsem se poprvé ukázala a kde mám jméno tanečnice té školy, teď momentálně učím tančit žáky 7.,8. a 9. tříd. Není to nic lehkého, ale řadím to mezi jedny z nejkrásnějších zážitků, když vidíte, jak rostou spolu s naučenými kroky.
Dále pro mě bylo velkou poctou, když mě požádali ještě před ukončením, abych porotcovala soutěž v aerobicu pro všechny brněnské školy.
Úspěchů je mnoho, tyhle jsou ty, co si vybavím jako první.
Co nyní? Co momentálně děláš a čím se zabýváš? Účastníš se třeba nějakých tanečních vystoupení nebo něco podobného?
Po skončení školy (v květnu) jsem trénovala na mé základní škole. Do budoucna plánuji další práci s žáky základní školy, a není vyloučena spolupráce s jedním brněnským souborem. Jinak většinu své energie teď budu věnovat Nadačnímu fondu studentů Filozofické fakulty, jejichž členem jsem se teď stala a samozřejmě dalšímu studiu.
Půjdeš studovat Filozofickou fakultu do Brna. Můžeš upřesnit, jaký obor, a co od tohoto studia očekáváš?
Obor se přesně jmenuje Teorie a dějiny divadla. Je to obor, který je velmi zajímavý, dál se totiž budu pohybovat ve světě divadla akorát se posunu blíž k činohře. Další plus, které v tom teď vidím, je to že teď jsem se divadla zúčastňovala jako aktér a teď budu v roli pozorovatele. Pravda totiž je, že se strašně moc těším, až si jako "normální" člověk sednu ve škole do lavice a ne na taneční sál. Chtěla bych publikovat, nejlépe jako divadelní kritička, ale nebránila bych se ani výuce. Samozřejmě uvidím, co mě ještě během studia nadchne.
Názor paní ředitelky Lady Sojkové
Byla členkou STUDENTSKÉ RADY DM, což je poradní orgán ředitelky DM složený ze zástupkyň jednotlivých skupin. Moc dobře se mi s ní spolupracovalo. Byla komunikativní, sdílná, přátelská. Cením si spolupráce s ní. V počátečním období mého působení na DM byla příjemnou partnerkou…. Bude mi chybět a přeji jí hodně úspěchů v osobním i profesním životě.