Studentky se speciálními potřebami

Na internátě jsem strávila dlouhých šest let života, takže jsem za tu dobu mohla dobře poznat, jak tam život funguje. Když jsem nastoupila, měla jsem spoustu obav. Nový způsob života, nové prostředí, noví lidé. Ale stačila jsem se aklimatizovat za krátkou chvíli. Musím říct, že jsem byla na intru šťastná, nic mi vlastně nechybělo. Měla jsem hezký pokoj, dobré jídlo, možnosti různých aktivit a činností a v neposlední řadě jsem poznala pár přátel, kteří jsou mými přáteli dodnes. Zůstalo mi mnoho krásných vzpomínek, měla jsem velmi empatickou a vstřícnou vychovatelku, která mi velmi přirostla k srdci. Domov mládeže byl zkrátka mým opravdovým domovem a vážně těžko se mi s ním loučilo.

Ano. Nikdy jsem nezažila, že by bylo něco problém. Vše záleží na slušném jednání a vzájemné domluvě. Vždycky když jsem potřebovala, na intru mi vyšli vstříc. Jde opravdu jen o komunikaci.

Na SuperStar vzpomínám ráda. Tehdy mi bylo čerstvě šestnáct let a byl to pro mě velký životní zlom. Ze dne na den se mi změnil život a to dost výrazně. Ale budu upřímná, snadno si zvyknete, jen je pro někoho těžké se udržet nohama na zemi a nepodlehnout pozlátku slávy a zájmu. Bylo to jiné než dnešní soutěže. Ty pouze chrlí „talenty“ a snaží se co nejvíce vytěžit. Ale tehdy to byl opravdový život. Mezi finalisty i týmem vznikla přátelství, všichni jsme prostě byli jednou velkou rodinou. Byla to pro mě velká životní zkušenost, která mi samozřejmě pár věcí vzala, ale mnohem víc dala.

Když jsem se dostala do semifinálové padesátky, všichni mi říkali: „Kdo jiný by se měl dostat do finále! Ty tam musíš být!“. Jenže SuperStar nebyla pouze o zpěvu, ale i o získání sympatií diváků, jejichž hlasy byly nezbytnou součástí úspěchu. Byla jsem tak trochu „rebelka“, obyčejná holka, která má ráda život a na to jsem vsadila. Poznala jsem, že nemá cenu si hrát na něco, co nejsem. Věřila jsem, že obyčejnost lidé ocení. Neprahla jsem po úspěchu, chtěla jsem jen ukázat, co umím. Ale vyšlo to a já si toho velmi vážím dodnes.

Těch zážitků bylo opravdu mnoho. „Dýdžeje“ Štěpána Turka jsem nikdy nepotkala, ale pamatuji si s ním článek v novinách, kdy kriticky hodnotil celou naši finálovou dvanáctku. Byl to docela vtipný rozhovor, pobavil mě.

I po SuperStar jsem měla pár zajímavých nabídek. Dostala jsem nabídku od Michala Davida na roli královny v muzikálu Tři mušketýři. Tenkrát jsem měla alternovat Petru Janů. Naučila jsem se svou roli, dokonce jsem docházela na zkoušky k prof. Eduardu Klezlovi, ale spolupráce nakonec ani nezačala. Pak přišla nabídka od italského producenta, kterou jsem přijala a za pár dní jsem odlétala do Milána natočit první singl. Jenže smůla mě provázela nadále a skončili jsme první a poslední písničkou. Takže jsem svoji desku nikdy nenatočila. Spousta lidí mě chtělo změnit. Říkali mi, že úspěch nezáleží na tom, co umím, ale jak vypadám. Chtěli po mně, abych se obarvila na blond, zhubla 30 kilo a podobně. Tehdy jsem si řekla, že tohle dělat nebudu. Záleželo mi na tom, aby se lidem líbil můj hlas a ne, abych ze sebe udělala loutku.

Před měsícem jsem úspěšně dostudovala Státní Pražskou konzervatoř a teď se připravuji na studium na vysoké. Co se týče koncertů, zpívání mám dost. Už čtyři roky působím v orchestru GOLEM Jana Václavíka, vystupuji se sestrou Veronikou a zpívám i sama. Před sedmi lety jsem se začala věnovat charitě. Zúčastnila jsem se velkého množství charitativních akcí a koncertů (Hvězdy na Hradě Houska - na rekonstrukci hradu, Módní přehlídka v Adalu - na pomoc lidem nemocným leukémií, akce Davida Novotného - na pomoc dětem v dětských domovech, atd.). V dubnu 2010 jsem společně se svým přítelem a spolužačkou uspořádala svůj absolventský koncert, který byl také benefiční. Vybrali jsme 20 000 korun na nadaci Leontinku, která se stará o zrakově postižené děti. Takovéhle věci mě dělají šťastnou…

Byla členkou STUDENTSKÉ RADY DM, což je poradní orgán ředitelky DM složený ze zástupkyň jednotlivých skupin. Moc dobře se mi s ní spolupracovalo. Byla komunikativní, sdílná, přátelská. Cením si spolupráce s ní. V počátečním období mého působení na DM byla příjemnou partnerkou…. Bude mi chybět a přeji jí hodně úspěchů v osobním i profesním životě.

Zpět